Většina firem tvrdí, že chce inovovat. Hledá nové příležitosti, podporuje kreativitu a chce být o krok před konkurencí.

Přesto právě v úspěšných organizacích často vzniká prostředí, ve kterém mají skutečně nové nápady překvapivě malou šanci přežít.

Proč?

Safi Bahcall v knize Šílené nápady ukazuje, že problém často není v lidech. Firmám nechybějí talentovaní zaměstnanci ani dobré nápady. Problém může být ve struktuře organizace a v tom, jaké chování ve skutečnosti odměňuje.

S růstem firmy se totiž postupně mění motivace lidí. Najednou může být výhodnější vyhnout se chybě než něco riskovat. Bezpečně dokončit projekt než experimentovat. Prosadit se uvnitř organizace než věnovat čas nápadu s nejistým výsledkem.

A právě tady vzniká paradox.

To, co pomáhá firmě efektivně řídit současný byznys, může současně zabíjet její budoucí inovace.

Bahcall používá pojem „loonshot“ pro myšlenku, která na začátku může působit bláznivě, neprakticky nebo příliš riskantně. Právě takové myšlenky ale někdy vedou k zásadním technologickým objevům, novým produktům nebo úplně novým obchodním modelům.

Nejde proto jen o to mít dobré nápady. Organizace musí vytvořit prostředí, ve kterém mohou dostat čas, prostor a ochranu, než se ukáže jejich skutečný potenciál.

To znamená oddělit dvě stejně důležité schopnosti:

Inovace: nápad → experiment → chyba → poučení → průlom
Exekuce: proces → předvídatelnost → efektivita → škálování → výsledek

Firma potřebuje obojí. Pokud však začne na experimentální nápady používat stejná pravidla jako na zavedený byznys, může je zničit ještě předtím, než dostanou příležitost něco dokázat.

A možná proto nejdůležitější otázka pro lídry není:

„Máme dost inovativních lidí?“

Ale:

„Odměňujeme lidi za to, že objeví něco nového — nebo především za to, že neudělají chybu?“

Safi Bahcall – Šílené nápady ukazuje, proč některé organizace dokážou přeměnit zdánlivě bláznivé myšlenky v průlomové inovace, zatímco jiné je zadusí dříve, než dostanou skutečnou šanci.